V polovině 60. let, kdy se Japonci začali prosazovat na americkém trhu, se Kawasaki rozhodla postavit kolo s velkým objemem, aby udělalo dojem na Američany. Začali se svým modelem W1 o objemu 650 ccm, který vypadal pro celý svět jako vzpřímené dvojče BSA A11. To neudělalo dojem, a tak se Kawasaki rozhodla vytvořit závodníka se semaforem bez kompromisů, který by byl nepřekonatelný. Jejich prvním pokusem o tuto formuli byl v roce 1969 H1 Mach III. Byl to dvoudobý tříválcový model do 181 kg, 60 k, 500 ccm, který splnil svůj zamýšlený účel, ale ne bez pořádných zavazadel.
Najeté kilometry na benzín byly strašné. Při zrychlení za sebou H1 táhl oblak ropného kouře, který člověka přivedl k myšlence na hubení komárů; brzdy jen stěží zvládaly rychlost a ovládání způsobilo, že si někteří mysleli, že kolo má závěs v rámu. Když tito kouřící ďáblové nechali všechno ostatní za sebou, Kawasaki přemýšlel o dalším kroku. Přišel v roce 1971 v podobě 750cc H2. Kawasaki se ujistil, že americký tisk dostal zprávu o americkém startu na Queen Mary, a poté zakotvil v přístavu Long Beach.
Dlouholetí svobodní novináři na to dodnes rádi vzpomínají. Nejen, že byl H2 asociálnější než jeho menší bratři, pokud jde o hluk, znečištění a ocenění Friend of OPEC, ale přidal do rovnice dalších 14 koňských sil. Používaly se přezdívky jako ‚The Widowmaker‘ a vytvářely se fráze jako ‚Nula k smrti za tři sekundy‘. Schopnost motocyklu ujet čtvrt míle v nízkém 12sekundovém rozsahu učinila z pojízdných kol běžné slovo a udržela Kawasaki na vrcholu přímky, hromady pouličních závodníků, dokud nepředstavili svůj původní Z-1.
Modelová řada 750 byla vyráběna ve čtyřech řadách, H2, H2A, H2B a die H2C. První série H2 měla 74hp na zadním kole a byla nabízena za 5.400 DM. Motor další řady H2A, H2B a H2C produkoval 71hp. Toto zde nabízené 750 H2 má nízké číslo rámu a motoru a odkazuje na řadu 1 s výkonem 74 koní. Motor a sacharidy byly nedávno obnoveny. Kolo je ve skvělé kondici a připraveno na cestu.